přátelství(láska) a nenávisti

28. května 2010 v 12:21 |  zamyšlení
Poslední dobou se nějak všechno točí kolem dvou témat. Kolem přátelství(láska) a nenávisti.
Přátelství je jedna z nejdůležitějších věcí v životě. Jestliže máte lásku, ale nemáte o ní komu vyprávě, pak vás ta láska brzy omrzí. POkud ovšem máte přátele, kteří za vámi stojí v dobrém i ve zlém, přátele, kteří vám pomohou-pak žádnou lásku nepotřebujete. Protože máte kolem sebe spousty lásky. Kdo tvrdí,že láska musí být pouze od vašeho partnera či partnerky. Již od narození máte kolem sebe takové lásky, že nejste schopni ani vnímat věci kolem. S postupem času se tato láska stává neviditelnou, ale stále je mezi námi.
S nenávistí se ovšem nerodíte. Nenávist si musíte postupně vypěstovat. Trvá to nějakou tu dobu, než poznáte co slovo nenávist znamená. Nepřejte si to slovo dokonale poznat-není o co stát. Nenávist ať už v jakémkoli pojetí je velmi napříjemná,život otravující a nehezká věc,či chcete-li vlastnost.
Jak je ovšem možné, že z lásky se stává nejčastěji nenávist? Jakto, že tak dvě odlišné věci se navzáje tak přitahují? Je to snad proto, že protiklady se vždy přitahují?-tedy alespoň se to tak říká. Milujete někoho, tvrdíte jak je dokonalý, úžasný a pak náhle se něco stane. Může to být ta nejmenší a nejpitomější věc na světě, ale přeci-něco ve vás se pohne a najednou už nevidíte jen lásku ale nenávist. Nenávist začne pomalu hlodat lásku. A hlodá a hlodá až nakonec láska zmizí a na její místo přijde nenávist. Někdy je ta nenávist malá, ale ovšem jsou i případy, kdy je nenávist tak obrovská že ji musít ventilovat a oto horší je to tedy, pokud se váš protějšek nehodlá smířit s tím, že vy už jste stratili lásku pro něj. Samozřejmě máte v sobě ještě spoustu lásky, ovem ne pro toho ke kemu cítíte nenávist. Samozřejmě, že váš protějšek bude chtít znát důvody, jenže to nejhorší je-co když důvod nemám? Co když prostě přišla nenávist a já netuším proč přišla, co se stalo a pro to takchci. Ale stoprocentňe vím jedno, už s ním nebo s ní nechci být. A to mi tačí.
V poslední dob jsem zažila obojí lásk i nenávist-ikdyž nenazvala bych ten cit k dotyčnému jako lásku-bylo to spíše větší přátelství.Samozřejmě z mé strany. Jenže pak začala přicházet nenávist...on to však nepochopil a stále se mi připomíná. Ovšemčím víc s emi připomíná tím víc ho já nenávidím. Poslední dobou se ovšem moje nenávist stáhla do pozadí a vždy s eobjeví pouzekdyž s eten dotyčný ozve. Zato láska, ta se objevila velká a nečekaná. Zaplavila mi mozek-je uplně všude. Přitom to byl pouze jeden nevinný večer a dba týdny psaní všeho druhu. Ale stejně lásko to je. Ani nevím, jestli mě chce, ale je mi to jedno protože za ten pocit lásky to stojí.
 

Tak jo

26. května 2010 v 21:31
Neopouštěj toho koho miluješ pro toho kdo se ti líbí, neboť ten kdo se ti líbí tě opustí pro toho koho miluje.


Citát který sem ,,ukradla,, u jednoho užasného pána♥

Závislačka

10. května 2010 v 15:00 |  moje psaní
Všechno v mým dosavadním životě se strašně změnilo. Z veselý holky co byla v pohodě se stala labilní holka, která se stává závislá. Závislá na někom, koho nidky nebude mít, naněkom, kdo jí bere jako kamarádku. Ve všech vidím jenom to špatný, už se ani nedokážu smát když se smějou ostatní....pomalu jsem vypadla z kolektivu. Dny trávím sama doma v depresích s myšlenkou, že bych si mohla něco udělat. Ta myšlenka je tak lákavá jako pro kuřák další cigareta. Jen tak něco sníst a usnout.....usnout na vždy. Ale na to sem ještě moc zbaběla, co ale kdo ví. Třeba jednou....
 


Všechno je pryč-a dál?

15. dubna 2010 v 13:39 |  moje psaní
Na dlouhou dobu jsem se od tohohle místa odpoutala, vlastně pravda je, že mě sem nic netáhne. Na předchozím blogu sem měla vysokou návštěvnost a taky mi lidi komentovaly články-sem přijdou dva lidi za dne a to je všechno. ASi ejto mnou, nedávám sem toho tolik-vlatsě do toho asi ani nechci vkládat tolik energie. Já totiž sama mám energie tak akorát ne přežití, natož abych sem ještě svojí energii vkládala, když se mi to nikdy nevrátí.
POslední dny byly složitý a těžký. Dalo by se říct, že jsem si provětrala svůj lidský šatník. To znamená, že lidi co pro mě něco znamenali už pro mě nic neznamenají, a asi je to tak i z jejich strany. Prvního člověka sem k vodě pustila já, protože bych kvůli němu ztratila někoho, na kom mi tolik záleží. Co jsme se ho takřka zbavila se dostavila úleva a uvolnění. Ale nic netrvá věčně. Od tý doby se mi začalo srát moje přátelství. Věc, kterou sem považovala za tak jistou, že ráno vyjde slunce. MOje teď již bývalá kamarádka se na mě vykašala, obě sme s eposlaly někam. A teď....ona je šťastná a já se mám fajn. Ovšem moje fajn neznamená, že sem s tím spokojená. Bylabych kdybych nemusela chodit stále ještě na základní školu, bya bych, kdybych už věděla, že  mě přijali na gympl. Teď je to ještě horší než to bývalo. Jediná pozitivní věc je, že nemám depku. Vlastěn sem áda, že to s oběma skončilo najednou-v jeden čas. Teď je to sice nepříjemný, ale apsoň to budu mít za seou. Jen tři měsíce a pak už na to zapomenu a  bude mi to jedno.


život=houpačka

16. března 2010 v 21:05 |  zamyšlení
Proč je celý můj život jako na houpačce. Proč mám jeden den naprosto dokonalý a další je ten nejhorší. Proč prožívám tyhle výkyvy. Proč nemůžu žít ve světě, bez pomluv a nevěr a bez lidí, který mi ubližujou. Vážně se snažím nevybočovat od ostatních, ale nějak to nejde. Prostě sem svá a nehodlám se měnit. Vlastně ani nevěřím na to, že se člověk změní.V poslední době žiju strašně zvláštní život. Jako bych byla žila v bouřce a dostala se ke slunci až nad tu bouřku jen ve chvílích, kdy jsem s jedním osudovým člověkem.Ten člověk je pro mě jako moje osobní slunce. Jenže nad bouřkou se neudržím dlouho. A pak zase spadnu do tý neustálý bouřky. Přežívám jen díky mému sluníčku...díky myšlence a něj. Na tu pohodu, lásku a spokojenost, kterou prožívám, když se dostanu až nad mraky. Vlastně ani nevím proč to píšu-možná proto, že právě tedˇ je moje slunce daleko a já hluboko v bouřce....

Dokážete se změnit

11. března 2010 v 11:57 |  zamyšlení
Včera jem byla venku s jednou dívkou. Ta dívka dřív patřila k těm, kterým sem věřila, k těm, kteří mi tvořili můj svět. Když jsem byla s ní, bylo mi všechno jedno. Ona byla tak zvláštní, tak jiná než ostatní. A pak jednohodne to skončilo...skončilo to pouhýma devíti smska poslanýma z interntu. Brečela jsem, byla jsem na dně. A pak se z mé lítosti a žalu stal vztek. Po delší době jsem zjstila, že to byl můj bývalý kluk, kvůli kterému muselo skončit naše přátelství. Byl to ubohej, přehrávající kluk, kvůli kterému se mě vzdala. Já jse to ovšem nachala být. Hrozně mě to bolelo...samozřejmě bylo strašné vidět je, jak jsou spolu, jak jsou šťastní. Po nějaké době jsme to ovšem ustála a byla jsme spokojná, že jsem se osamostatnila. A pak, díky FB jsem jí zase začala psát-proč? Protože se chtěla předávkovat. Ona mě potřebovala, ale zároveň se ho nedokázala vzdát. Tak jsem jí přemlouvala ať to neďelá a od té doby už mi vlastně bylo jendo co udělala. Pořád to byla ona a já. Dala jsem jí však podmínku, aby se se mnou nebavila...psát sem si sní mohla, ale mluvit? To bych asi nedokázala. A jak to všechno dopadlo?
Rozešla se s ním... Můj názor je, že kdyby on nebyl děvkař, je s ním pořád ... ale už mi nic nebrání v tom se s ní nebavit. Ovšem nikdo neříká, že to bude jako dřív. O to já ani nestojím.
A tenhle můj životní příběh mě přivedl na myšlenku-můžou se lidé změnit? Myslím tím opravdu změnit. Protože já jsem s tou dívkou byla včera venku a byla naprosto jiná. Dřív se o mě tak moc nezajímala. ALe včera byla naprosto jiná. Nedokážu říct, jestli to bylo lepší, anebo horší. Ale prostě už to nebyla ta stará kamarádka...byl to někdo uplně jiný a nový.
Podle mého názoru se ale člověk nemůže změnit. Není to možné. Může se o to pokoušet, ale uvnitř je stále něco, co se nedá změnit. Co je tam už od narození a co jste prostě vy. Když přestavíte dům, z venku bude vypadat lépe, ale základová deska bude stále stejná-stále původní. Tudíž, pokud máte někoho, kdo vám přijde jiný-změněný, není to tak. Ten člověk se jen o něco snaží...někdo se snaží víc a někdo míň. Někomu to vychází lépe a někomu hůře. Ale vždykcy je to ten stejný člověk. NIkdy se nezmění, ta jako se nezměníte vy.
P.S.Promiň slečno, kterou tu popisuji, ale je to pravda. Ajá si za svým názorem stojím!



Buďte kreativní...

7. března 2010 v 13:54 |  každodení psaní
Sluníčko podporuje moje myšlení. A jelikož dneska svítí vážně vydatně tak moje myšlení je zapnuté na plné obrátky. Včera jsme viděla Moulin rouge. Čekla sme něco lepšího. První půlka, až do scény, kd ytančili tango se mi nelíbila, ale ten konec byl dojemný. Musela jsem brečet. Je pravda, že poslední dobou jsem přecitlivělá. Asi z toho, že mi scházi jeden člověk.


Mám prázdniny a tak chci být kreativní.Včera jsem narazila na asi dva vážně zajímavé blogy...a ten jeden se jmenoval fotoprojekt- Blog, kde autorka dokumentuje každý den svého roku. Vyfotí každý den jednu fotku, něco co je pro ten den důležité. Co vám připomenu, chvíli, kterou nechcete zapomenout. Strašně mě to nadchlo, jen nevím jestli bych to zvládla, jelikož další podmínkaje to, že ty fotky musíte aspoň jednou týdně uveřejnit například na vašem blogu. Trochu jsem se do toho zamotala, protože jsme chtěla napsat, že o mých jarních prázdninách budu prostě kreativní. Budu fotit, buu se čit a budu vytvářet něco hezkého, co udělá radost mým přátelům. Už se na to těším.

Kam dál